Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Kožně-slizniční leishmanióza je jiný název pro mukokutánní leishmaniózu.

Kožní leishmanióza je nejčastější ze tří hlavních forem leishmaniózy, při níž leishmanie napadají a poškozují kůži. Jejími původci jsou Leishmania tropica, Leishmania major, Leishmania mexicana a Leishmania aethiopica. Neléčená kožní leishmanióza není smrtelná, poškozená kůže se hojí jizvou. Viz také kůže, leishmanióza.

Slizniční membrána je jiný název pro sliznici.

Slizniční imunita je první linie obrany proti choroboplodným zárodkům, které vstupují do těla skrze sliznici. Slizniční imunitu zajišťuje slizniční imunitní systém. Viz také sliznice, imunita, slizniční imunitní systém.

Slizniční imunitní systém neboli MALT (zkratka pochází z anglického výrazu mucosa-associated lymphoid tissue, který se nepřekládá doslovně) je tvořen buněčnou a humorální složkou, a přímo na sliznicích se na něm podílejí fyzikální a chemické obranné mechanismy: fyzikální obranné mechanismy – patří k nim např. celistvost sliznice, hlen, řasinky a jejich pohyb, peristaltika, chemické obranné mechanismy – patří k nim pH, chemické složení hlenu, a zejména obsah různých látek, které tvoří slizniční prostředí a brání růstu patogenů (například antimikrobiální látky, žaludeční kyselina, střevní žlučové soli atd.). Do slizničního imunitního systému jsou dále zapojeny buňky imunitního systému, které jsou na sliznicích široce rozptýleny nebo se organizují do větších skupin, jako jsou například jako mandle tzv. Waldeyerova lymfatického okruhu. Slizniční imunitní systém bývá řazen mezi sekundární lymfatické orgány. Viz také sliznice, imunita, slizniční imunita.

Slizniční léze je obecné označení pro téměř jakékoli poškození sliznice či jinou změnu na sliznici. Slizniční léze mohou být způsobeny různými infekčními onemocněními, ale také úrazy, působením fyzikálních faktorů (například horka či naopak chladu) apod. Viz také sliznice, léze.

Viscerální leishmanióza, kala-azar neboli černá horečka je nejzávažnější ze tří hlavních forem leishmaniózy. Způsobují ji Leishmania donovani, Leishmania chagasi a Leishmania infantum. Infikované makrofágy jsou zaneseny do jater a sleziny, leishmanie se zde masivně množí a napadají další buňky. Bez včasné diagnózy a léčby postižený člověk umírá. Viz také viscerální, leishmanióza.

Mukokutánní leishmanióza, kožně-slizniční leishmanióza neboli MCL (zkratka pochází z anglického názvu mucocutaneous leishmaniasis) je jednou ze tří hlavních forem leishmaniózy, která se vyskytuje v pralesích Střední a Jižní Ameriky. Kromě poškození kůže dochází i k destrukci chrupavčitých tkání v oblasti obličeje. Nejčastějšími původci jsou Leishmania braziliensis a Leishmania guaynensis. Viz také leishmanióza.

Leishmanióza je infekční onemocnění, jehož původci jsou různé druhy parazitických prvoků z rodu leishmanií. Infekce je přenášena na lidi a zvířata (hostitel) štípnutím samičky komára rodu Phlebotomus a Lutzomyia (přenašeč). Tento hmyz se vyskytuje převážně v teplejších zeměpisných pásmech, včetně zemí EU a v sousedících zemích. Inkubační doba leishmaniózy je od dvou týdnů do několika měsíců. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz leishmanióza, leishmanie apod.

Kožní maz (lat. sebum cutaneum) je mastný a polotekutý výměšek (sekret) mazových žláz, jejichž vývody ústí do vlasových folikulů. Kožní maz je tvořen převážně směsí lipidů, ale obsahuje i keratin a zbytky rozpadajících se buněk. Funkcí kožního mazu je promašťovat a změkčovat pokožku, a tím předcházet jejímu nadměrnému vysychání a praskání. Viz také kůže, mazové žlázy.